Chulilla - 7. až 16. března 2020

Týdenní výlet za lezením do španělské Chulilly s výbornou lezeckou partou z Hejnic. Taková příjemná léčba španělským sluncem, teplem, červeným vínem, espressem, salámy a sýrem.

Kladné stránky, které stojí za vyzdvihnutí: skvělá a pohodová parta, Emčovo 6c na on-sight (v 11 letech jeho první, fakt paráda a skvělý výkon), že všechno jelo podle plánu až do pátku 13. 3. 22:10, skvělé počasí, zastavení u moře, spousta červeného vína, … a vlastně i ty moje on-sighty (Hechiza de Luz 6a 50m, první délka Elvis Costello za 6a+ 32m, a dokonce i jedno krátké 6b Pa Cojones 12m). Celkem to vychází na nějakých 400 metrů lezení od 5b do 6b+ a 18 cest za pět lezeckých dnů. Máte-li rádi španělské vápno, tak Chulillu lze jen doporučit.

A ty špatné stránky, které se objevily až v noci z pátku 13. na sobotu 14. března: špatné a chaotické informování české vlády o uzavírání hranic, které zapříčinilo rušení letů z Barcelony jak španělskými tak českými aeroliniemi. Toto uzavření hranic je pochopitelné a správné, jen se při jeho vyhlášení nepomyslelo na Čechy v zahraničí (to přišlo až další den). A tak jsme tedy zůstali sedět na letišti a pozorovali jsme přibývající nápisy “cancelled” u většiny letů do Prahy. Ta zbývající menšina byla pochopitelně vyprodaná. K cestě domů nám nepomohlo ani sobotní ranní vyjádření ministra zahraničních věcí o uzavření hranic do České republiky, které bylo až večer upravené o možnost navrácení se ze zahraničních letišť pomocí autobusů (kdybychom to věděli ráno, tak bychom letěli do Vídně, místa v letadle byla). Telefonáty na konzulát a ministerstvo zahraničních věcí - dostalo se nám jediné pomoci, tedy spíše rady - dostaňte se odtamtud co nejdříve pryč (Ale jak? To už nám nikdo neřekl. Možná, že kdyby někdo z nás byl Michalem Davidem, tak by nám třeba ten zvláštní let vypravili?). Další rušení letů přišlo v neděli ze strany portugalských aerolinií, naštěstí nám alespoň zajistili let přes Londýn, který nás nakonec zachránil. Ze čtyřech zpátečních letů se nakonec uskutečnily dva - pondělní přes Londýn a druhý záložní, který jsme nevyužili, do Vídně (naplánován také na pondělí). V této situaci jsem začal Barceloně přezdívat “Láčkovka”, když nás tak pohltila a nechtěla pustit pryč.
Nakonec jsme se domů dostali jen s dvoudenním zpožděním, které bylo vyvoláno oním pátečním a sobotním chaosem, nedomyšlením souvislostí a neschopností pomoci občanům v zahraničí. Domů jsme se dostali vlastně díky “staré dobré Anglii”, která nepropadla takovému chaosu a hysterii, ačkoliv uvidíme, kam ji ten její postup dovede. Od naší vlády se nám dostalo jen dvou dnů navíc v rizikové oblasti, vytištěného letáku s informacemi o koronaviru na letišti a jednoho úšklebku celníka, po naší poznámce o návratu ze Španělska.

Při zpětném rozboru našich rozhodnutí si za nimi musím stát, protože byla založena na informacích, které jsme měli v daném okamžiku k dispozici. Před naším odletem bylo Španělsko bezpečná země (ostatně v oblasti našeho lezení počet nakažených není nijak vysoký dodnes) a nikdo si nedokázal představit, co vypukne v pátek 13. března.

Závěr, který přeci musí být pozitivní, až tohle všechno bude za námi, tak zůstanou jen vzpomínky na skvělé lezení v příjemném a hezkém koutu Španělska.

Hodně štěstí a pevné zdraví vám všem, kteří jste dočetli až sem.

Napsáno 21. března 2020, pátý den po návratu a v karanténě, kterou zodpovědně dodržuji.

Ondřík